Postupem času může být snadné ztratit ze zřetele důvody, proč jste tu poslední cigaretu uhasili a rozhodli jste se přestat kouřit. Po dvou měsících můžete zapomenout, jak moc jste kouření nenáviděli, jak vás přimělo kašlat a dušnost, kterou jste museli řešit. Je také snadné začít se omlouvat nebo přemýšlet o tom, jak nešťastně jste bez cigaret.
Stává se to mnoha lidem, zvláště po prvních měsících, protože začneme romantizovat staré dobré časy kouření. Tomu se říká feťácké myšlení a je to potenciální úskalí, kterému bude čelit většina bývalých kuřáků při zotavování se ze závislosti na nikotinu. Bez úpravy postoje může feťácké myšlení snadno vést k relapsu kouření.
Bradův příběh níže je skvělým příkladem potratového přemýšlení o feťácích. Stejně jako mnoho dalších, kteří jsou unavení z procesu obnovy, který se může pomalu rozvíjet, byl Brad v útlumu a začal se litovat. Náhodným setkáním však našel úpravu postoje, která dala jeho priority zpět do pořádku.
Bradův příběh: Dva měsíce po ukončení
Dnes uplynuly dva dny, co jsem přestal kouřit. Včera jsem přemýšlel o tom, co vložím do svého dvouměsíčního milníku ve fóru o kouření, do kterého patřím.
Nebylo to optimistické zveřejnění. Ne, to, co jsem plánoval, byla docela škoda. Plný náklon „Bože, cítím se hrozně. Už dva měsíce nekouřím a stále se cítím jako kecy. Skončí toto utrpení někdy?“ invektiva. Pak jsem se chystal sedět a čekat na všechny uklidňující a uklidňující odpovědi, o kterých jsem věděl, že mi členové fóra pošlou cestu. Trochu ubohé, ale je to pravda.
Pak se stala minulá noc.
Setkání, které mění postoj
Jednou z věcí, které jsem od ukončení práce obnovil, jsou hodiny jógy. Chodím tři až čtyři noci v týdnu. Včerejší noc byla docela přeplněná; Myslím, že mnoho lidí se účastnilo sezení, než zneužili své tělo na Silvestra.
Nebylo to pro mě zvlášť dobré sezení. Moje mysl bloudila dál. Přemýšlel jsem o večírku, na který jsme tu noc šli, a přemýšlel, jestli tam někdo bude mít cigaretu, jestli to bude ten okamžik, kdy se chystám proklouznout atd.
Na konci hodiny jsem si všiml atraktivní mladé ženy (pravděpodobně na počátku 30. let), kterou jsem nikdy předtím neviděl. Mluvila s instruktorem a já jsem zaslechl, jak říká, že je z města a jen na pár dní navštěvuje rodinu. Vyšli jsme spolu a domluvili se.
Zeptal jsem se jí, jak se přišla dozvědět o studiu jógy. Řekla, že jógu už nějakou dobu nedělala, takže se z rozmaru podíval online a našel to místo. Zeptala se mě, jak dlouho jsem cvičil. Řekl jsem jí, že jsem začal znovu, když jsem přestal kouřit. Pak jsem řekl, že jsem to zvládl téměř dva měsíce, a že to bylo velmi těžké (opět je tu ta ubohá žalostná část).
Podívala se na mě a řekla: „Ano, slyšela jsem od přátel, že odvykání může být opravdu těžké. Dobré pro vás je odvykání.“ Pak dodala: „Víš, tohle je pro mě také výročí.“
"To jo?" Řekl jsem: „Jaké je to výročí?“ Odmlčela se a na vteřinu se mi podívala přímo do očí. „Bylo to asi před 5 lety, co jsem podstoupil dvojitou transplantaci plic.“
Bylo to, jako by mě někdo udeřil kladivem do zad a veškerý vzduch mi vytékal z plic. Opravdu řekla „dvojitá transplantace plic“? Prostě jsem to nedokázal obejít. Četli jste o takových věcech, ale skutečně potkat někoho, kdo si tím prošel? Zdálo se to nemožné.
„Opravdu,“ řekl jsem, „dvojitá transplantace plic?“ Usmála se na mě. „Ano. Mám cystickou fibrózu a bez transplantace bych zemřel.“
Koktal jsem kolem a snažil jsem se vymyslet něco inteligentního. Byla velmi trpělivá, myslím, že už touto situací prošla. Po několika minutách jsem nabral odvahu a řekl: „Jak vypadá budoucnost?“ Řekla, že po pěti letech byl průměr takový, že bude mít asi 25% šanci, že to udělá další rok. „Ale to je jen průměr. Měl jsem velmi malé problémy s odmítnutím a cítím se skvěle.“
Mluvili jsme asi dalších 20 minut. Vede neziskovou záchrannou misi v Brooklynu. Je ředitelkou neziskové taneční společnosti. Má práci na plný úvazek. Má další významnou. Žije si svůj život.
Nejsem věřící. Rád si myslím, že mám určitou míru duchovnosti, ale neexistuje organizované náboženství, jehož bych byl součástí. Když se však rozloučila, jediné, co jsem mohl udělat, bylo říct: „Bůh ti žehnej, April, Bůh ti žehnej. Nikdy ti nemohu říci, jak moc to pro mě znamenalo, že jsem tě poznal.“ A dlouho jsem ji objal.
Rozhodujeme se
Jak jsem řekl, nejsem věřící, ale celý den na ni myslím. Je to něco jako ten film, Je to báječný život. Jako by anděl sestoupil dolů a poklepal mi na rameno.
Téměř všichni z nás, kteří přestáváme, to děláme jako věc výběr. Je to těžké, někdy je to mizerné, ale máme výběr pokračovat v poškozování sebe sama nebo dělat vše, co je v našich silách, abychom porazili tuto strašnou závislost na nikotinu.
Duben nemá na výběr. Dokáže se vypořádat pouze s rukou, kterou jí osud uštědřil.
Byl jsem tam, bylo mi líto, že jsem nešťastný, když jsem přestal kouřit, a přišel někdo, kdo každý den čelil - a čelí - smrtelnosti a zdobil mě svou přítomností. A to s odvahou a třídou.
Slovo od Verywell
Skutečná svoboda od něčeho jako je závislost je často stav mysli. Věnujte pozornost pozitivním podnětům, které vám život pošle do cesty, a snažte se změnit to, co pro vás kouření znamená. Dejte si čas na uzdravení návyků, které jste si vytvořili kolem závislosti na nikotinu, a můžete najít trvalou svobodu stejně jistě jako kdokoli jiný.
