S hmotností pouhých tří kilogramů je mozek nejkomplikovanější částí lidského těla. Jako orgán odpovědný za inteligenci, myšlenky, vjemy, vzpomínky, pohyb těla, pocity a chování byl po staletí studován a předpokládal. Je to však poslední desetiletí výzkumu, který nejvýznamněji přispěl k našemu porozumění fungování mozku. I s těmito pokroky je to, co zatím víme, pravděpodobně jen zlomek toho, co bezpochyby v budoucnu objevíme.
Předpokládá se, že lidský mozek funguje ve složitém chemickém prostředí prostřednictvím různých typů neuronů a neurotransmiterů. Neurony jsou mozkové buňky čítající miliardy, které jsou schopné vzájemné okamžité komunikace prostřednictvím chemických poslů zvaných neurotransmitery. Jak žijeme naše životy, mozkové buňky neustále dostávají informace o našem prostředí. Mozek se poté pokouší vytvořit vnitřní reprezentaci našeho vnějšího světa prostřednictvím složitých chemických změn.
Neurony (mozkové buňky)
Střed neuronu se nazývá buňka tělo nebo soma. Obsahuje jádro, které obsahuje buněčnou deoxyribonukleovou kyselinu (DNA) nebo genetický materiál. DNA buňky definuje, o jaký typ buňky jde a jak bude fungovat.
Na jednom konci těla buňky jsou dendrity, což jsou přijímači informací odesílaných jinými mozkovými buňkami (neurony). Termín dendrit, který pochází z latinského výrazu pro strom, se používá proto, že dendrity neuronu připomínají větve stromů.
Na druhém konci těla buňky je axon. Axon je dlouhé trubicové vlákno, které se rozprostírá od těla buňky. Axon působí jako vodič elektrických signálů.
Na základně axonu jsou axonové svorky. Tyto terminály obsahují vezikuly, kde jsou chemičtí poslové, také známí jako neurotransmitery, jsou uloženy.
Neurotransmitery (chemičtí poslové)
Předpokládá se, že mozek obsahuje několik stovek různých typů chemických poslů (neurotransmiterů). Obecně jsou tito poslové kategorizováni jako excitační nebo inhibiční. Excitační posel stimuluje elektrickou aktivitu mozkové buňky, zatímco inhibiční posel tuto aktivitu uklidňuje. Aktivita neuronu (mozkové buňky) je do značné míry určena rovnováhou těchto excitačních a inhibičních mechanismů.
Vědci identifikovali specifické neurotransmitery, o nichž se předpokládá, že souvisejí s úzkostnými poruchami. Mezi chemické posly, které jsou obvykle zaměřeny na léky běžně používané k léčbě panické poruchy, patří:
- Serotonin. Tento neurotransmiter hraje roli v modulaci různých tělesných funkcí a pocitů, včetně naší nálady. Nízké hladiny serotoninu byly spojeny s depresí a úzkostí. Antidepresiva nazývaná selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) jsou považována za látky první volby v léčbě panické poruchy. SSRI zvyšují hladinu serotoninu v mozku, což vede ke snížení úzkosti a potlačení záchvatů paniky.
- Noradrenalinu je neurotransmiter, o kterém se předpokládá, že je spojován s bojovou nebo letovou stresovou reakcí. Přispívá k pocitu bdělosti, strachu, úzkosti a panice. Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) a tricyklická antidepresiva ovlivňují hladiny serotoninu a norepinefrinu v mozku, což vede k antipanickému účinku.
- Kyselina gama-aminomáselná (GABA) je inhibiční neurotransmiter, který prostřednictvím systému negativní zpětné vazby blokuje přenos signálu z jedné buňky do druhé. Je to důležité pro vyvážení vzrušení v mozku. Benzodiazepiny (léky proti úzkosti) působí na receptory GABA v mozku a vyvolávají stav relaxace.
Jak spolupracují neurony a neurotransmitery
Když mozková buňka obdrží smyslové informace, vystřelí elektrický impuls, který cestuje dolů po axonu k terminálu axonu, kde jsou uloženi chemičtí poslové (neurotransmitery). To spouští uvolňování těchto chemických poslů do synaptické štěrbiny, což je malý prostor mezi vysílajícím neuronem a přijímajícím neuronem.
Když se posel vydává na cestu synaptickou štěrbinou, může se stát několik věcí:
- Posel může být degradován a vyřazen z obrazu enzymem, než dosáhne svého cílového receptoru.
- Posel může být transportován zpět do terminálu axonu prostřednictvím mechanismu zpětného vychytávání a může být deaktivován nebo recyklován pro budoucí použití.
- Posel se může vázat na receptor (dendrit) v sousední buňce a dokončit doručení své zprávy. Zpráva pak může být předána dendritům dalších sousedních buněk. Pokud ale přijímající buňka zjistí, že již nejsou potřeba žádné další neurotransmitery, zprávu nepředá. Posel se poté bude i nadále snažit najít jiného příjemce své zprávy, dokud nebude deaktivován nebo vrácen do axonového terminálu mechanismem zpětného vychytávání.
Pro optimální funkci mozku musí být neurotransmitery pečlivě vyváženy a řízeny. Často jsou vzájemně propojeny a pro správnou funkci se spoléhají na sebe. Například neurotransmiter GABA, který indukuje relaxaci, může správně fungovat pouze s adekvátním množstvím serotoninu. Mnoho psychologických poruch, včetně panické poruchy, může být výsledkem nízké kvality nebo malého množství určitých neurotransmiterů nebo neuronových receptorových míst, uvolnění příliš velkého množství neurotransmiteru nebo nesprávného fungování mechanismů zpětného vychytávání neuronu.
