Během našeho života všichni procházíme specifickými fázemi psychosociálního vývoje, které mohou přispívat nebo bránit našemu štěstí a emocionálnímu a psychologickému zdraví. Takže jde o teorii, kterou uvedl Erik Erikson, americký psycholog a psychoanalytik, který se narodil v Německu v roce 1902.
Přehled
Erikson zemřel v roce 1994 a zanechal po sobě nejen svou osmistupňovou teorii psychologického vývoje, ale také termín „krize identity“. Věřil, že v každé fázi vývoje lidé čelí konfliktním silám. Lidé, kteří jsou schopni úspěšně se vypořádat s těmito konflikty, vyvstávají s ctností, která je spojena s tímto bodem vývoje.
Podle Eriksona je konflikt zlomovým bodem, kdy každý člověk čelí boji o dosažení specifické psychologické kvality. Někdy se tomu říká psychosociální krize, může to být doba zranitelnosti, ale také síly, když lidé pracují na úspěchu či neúspěchu.
Zde je krátký pohled na tyto fáze, konflikt, který definuje každou z nich, a jak je pravděpodobné, že pomůže utvářet duševní zdraví.
Fáze 1
Klíčový konflikt: Důvěra vs. nedůvěra
V nejranějších fázích dětství stojíme před otázkou, na koho se v našich životech můžeme spolehnout, že se o nás bude starat a kdo ne. Děti, které se učí, že mohou důvěřovat rodičům a jiným pečovatelům a jsou na ně závislé, vycházejí z první fáze psychosociálního vývoje s pocitem bezpečí a bezpečí. Ti, kteří nejsou schopni důvěřovat svým pečovatelům, mohou mít pocit, že svět je nespolehlivý.
Fáze 2
Klíčový konflikt: Autonomie vs. hanba a pochybnost
Jak se děti budou stále více osamostatňovat a dostanou příležitost být soběstačné - jinými slovy, nebudou muset ve všem záviset na ostatních -, pravděpodobně si vytvoří silný pocit nezávislosti a samostatnosti. Když rodiče a pečovatelé udělají pro dítě vše, může se cítit zahanbená nebo pochybná o svých schopnostech.
Fáze 3
Klíčový konflikt: Iniciativa vs. vina
Když se dětem může věnovat samostatným činnostem a hrát si, učí se, jak převzít iniciativu pro svůj vlastní růst a rozvoj. Děti, které úspěšně vyřeší tento konflikt, si vytvoří smysl pro smysl, zatímco těm, které tento konflikt nezvládnou dobře, mohou zůstat pocity viny.
Fáze 4
Klíčový konflikt: Průmysl vs. méněcennost
Ve výsledku tohoto konfliktu hraje hlavní roli škola a vrstevníci. Děti, které spolu dobře vycházejí s ostatními dětmi v jejich věku a kterým se daří ve škole, se z této fáze budou cítit kompetentní. Ti, kteří nejsou schopni úspěšně se orientovat v sociálních interakcích a akademických výzvách, se mohou nakonec cítit méněcenní a postrádat sebevědomí.
Fáze 5
Klíčový konflikt: Zmatek identity a role
Tato fáze psychosociálního vývoje nastává během dospívání, kdy děti začínají zkoumat nové role, když se blíží dospělosti. Zvládnutí tohoto konfliktu vede k silnému pocitu osobní identity. Ti, kteří v této fázi bojují, mohou mít pocit, že jsou zmateni tím, kdo jsou a co chtějí dělat se svým životem.
Fáze 6
Klíčový konflikt: Intimita vs. izolace
Při řešení tohoto konfliktu rané dospělosti hraje zásadní roli utváření silných vazeb s ostatními lidmi, zejména romantickými připoutanostmi. Ti, kteří uspějí, jsou schopni rozvíjet pevné a trvalé vztahy, zatímco ti, kteří selžou, se mohou nakonec cítit izolovaní a osamělí.
Fáze 7
Klíčový konflikt: Generativita vs. stagnace
Lidé chtějí mít pocit, že světem něčím přispěli, a tak úspěšná orientace v tomto konfliktu zahrnuje úspěchy, jako je výchova rodiny, úspěch v práci a dobrovolnictví v komunitě. Během této fáze střední dospělosti se lidé, kteří to nedokáží, často cítí odpojení od zbytku světa.
Fáze 8
Klíčový konflikt: Integrita vs. zoufalství
Během této poslední etapy Eriksonovy teorie psychosociálního vývoje se u starších lidí, kteří se ohlížejí zpět na svůj život a cítí se spokojeni se vším, co zažili a dosáhli, objeví pocit moudrosti a uspokojení. Ti, kdo litují a kteří nejsou schopni rozpoznat jejich úspěchy nebo ocenit bohatství životů, které žili, se nakonec mohou cítit hořcí.
Slovo od Verywell
Konflikty jsou něco, s čím se každý z nás v životě potýká. Mnohé z nich jsou přirozenými důsledky životní etapy, ve které se nacházíme. To neznamená, že tyto konflikty jsou nutně omezeny na tento bod života nebo že budou plně vyřešeny.
Například, zatímco Erikson navrhl, že identita byla během dospívání do značné míry výzvou, může to být trvalá výzva po celý život, protože lidé přijímají nové role a zkoušejí nové identity. Vytváření vztahů je jistě důležité během mladé dospělosti, ale tyto sociální vazby jsou něčím, co lidé nadále vytvářejí po celý život.
I když Eriksonova teorie může poskytnout přehled některých vývojových konfliktů, kterým lidé čelí, je důležité si uvědomit, že každý člověk je jiný a život se nemusí nutně odehrávat v řadě samostatných fází.