Diskriminace je termín používaný v klasickém i operativním podmíněnosti. Zahrnuje schopnost rozlišovat mezi jedním podnětem a podobnými podněty. V obou případech to znamená reagovat pouze na určité podněty a nereagovat na podobné.
Diskriminace v klasickém prostředí
V klasickém podmíněnosti je diskriminace schopnost rozlišovat mezi podmíněným podnětem a jinými podněty, které nebyly spárovány s nepodmíněným podnětem. Například pokud byl podmíněným stimulem zvonový tón, diskriminace by zahrnovala schopnost rozpoznat rozdíl mezi zvukem zvonku a jinými podobnými zvuky.
Klasická klimatizace funguje takto: Dříve neutrální stimul, například zvuk, je spárován s nepodmíněným stimulem (UCS). Nepodmíněný stimul představuje něco, co přirozeně a automaticky vyvolá reakci. Například vůně jídla je nepodmíněným stimulem, zatímco slinění vůně je nepodmíněnou odpovědí.
Poté, co se vytvoří asociace mezi dříve neutrálním stimulem, nyní známým jako podmíněný stimul (CS), a nepodmíněnou odpovědí, může CS vyvolat stejnou odpověď, nyní známou jako podmíněná odpověď, i když UCS není přítomen.
V klasických experimentech Ivana Pavlova byl zvuk tónu (neutrální stimul, který se stal podmíněným stimulem) opakovaně spárován s prezentací jídla (nepodmíněný podnět), což přirozeně a automaticky vedlo k slinné reakci (nepodmíněná odpověď).
Nakonec se psi slinili v reakci na zvuk samotného tónu (podmíněná reakce na podmíněný podnět). Nyní si představte, že Pavlov uvedl do experimentu jiný zvuk. Místo představení zvuku tónu si představme, že zazněl trubku. Co by se stalo?
Pokud psi neklesli v reakci na hluk trubky, znamená to, že jsou schopni rozlišovat mezi zvukem tónu a podobným podnětem. Podmíněnou odezvu nevyprodukuje žádný hluk. Kvůli diskriminaci stimulů povede pouze velmi konkrétní zvuk k podmíněné reakci.
V jednom známém experimentu s klasickým podmiňováním spojili vědci chuť masa (nepodmíněný stimul) s pohledem na kruh (podmíněný stimul) a psi se naučili slintat v reakci na prezentaci kruhu. Vědci však zjistili, že psi by také slinili, když uviděli elipsu, oválný tvar.
Postupem času, jak psi zažívali stále více pokusů, kde nezažili chuť masa, když viděli elipsu, byli nakonec schopni rozlišovat mezi těmito dvěma podobnými podněty. V reakci na kruh by slintali, ale ne, když uviděli elipsu.
Diskriminace v provozních podmínkách
V operantním podmíněnosti se diskriminace týká reakce pouze na diskriminační podnět a nikoli na podobné podněty. Představte si například, že jste svého psa vycvičili, aby skákal do vzduchu, kdykoli řeknete povel: „Skok!“ V tomto případě se diskriminace týká schopnosti vašeho psa rozlišovat mezi povely pro skoky a podobnými povely, jako je sedět, zůstat nebo mluvit.
Diskriminace stimulů vs. generalizace stimulů
Diskriminaci stimulů lze srovnávat s podobným jevem známým jako generalizace stimulů.
Například při klasickém podmínění by generalizace stimulů zahrnovala neschopnost rozlišovat mezi podmíněným stimulem a jinými podobnými stimuly. Ve slavném experimentu Little Albert byl mladý chlapec podmíněn strachem z bílé krysy, ale projev strachu projevil po předložení podobných bílých, chlupatých předmětů.