Co je v bezvědomí?
V psychoanalytické teorii osobnosti Sigmunda Freuda je nevědomá mysl definována jako rezervoár pocitů, myšlenek, nutkání a vzpomínek mimo vědomé vědomí.
V rámci tohoto chápání je většina obsahu nevědomí považována za nepřijatelnou nebo nepříjemnou, jako jsou pocity bolesti, úzkosti nebo konfliktu. Freud věřil, že nevědomí nadále ovlivňuje chování, i když si lidé nejsou vědomi těchto základních vlivů.
Jak to funguje
Při konceptualizaci nevědomé mysli může být užitečné porovnat mysl s ledovcem. Všechno nad vodou představuje vědomé vědomí, zatímco vše pod vodou představuje nevědomí.
Zvažte, jak by ledovec vypadal, kdybyste ho mohli vidět celý. Pouze malá část ledovce je ve skutečnosti viditelná nad vodou. To, co z povrchu nevidíte, je obrovské množství ledu, který tvoří většinu ledovce, ponořeného hluboko pod vodou.
Věci, které představují naše vědomé vědomí, jsou jednoduše „špičkou ledovce“. Zbytek informací, které jsou mimo vědomé vědomí, leží pod povrchem. I když tyto informace nemusí být přístupné vědomě, stále mají vliv na aktuální chování.
Dopad nevědomí
Nevědomé myšlenky, víry a pocity mohou potenciálně způsobit řadu problémů, včetně:
- Hněv
- Zaujatost
- Nutkavé chování
- Obtížné sociální interakce
- Nouze
- Vztahové problémy
Freud věřil, že mnoho našich pocitů, tužeb a emocí je potlačováno nebo zadržováno z povědomí, protože jsou prostě příliš nebezpečné. Freud věřil, že někdy tyto skryté touhy a přání dávají o sobě vědět prostřednictvím snů a sklouznutí jazyka (aka „Freudian skluzy“).
Freud také věřil, že všechny naše základní instinkty a nutkání jsou také obsaženy v nevědomé mysli. Například instinkty života a smrti byly nalezeny v bezvědomí. Životní instinkty, někdy známé jako sexuální instinkty, jsou ty, které souvisejí s přežitím. Instinkty smrti zahrnují takové věci, jako jsou myšlenky na agresi, trauma a nebezpečí.
Taková nutkání jsou vyloučena z vědomí, protože naše vědomé mysli je často považují za nepřijatelné nebo iracionální. Freud navrhl, aby lidé využívali řadu různých obranných mechanismů, aby jim zabránili ve zvyšování povědomí.
Použití
Freud věřil, že uvedení obsahu nevědomí do vědomí je důležité pro zmírnění psychického utrpení. V poslední době vědci prozkoumali různé techniky, aby zjistili, jak mohou nevědomé vlivy ovlivnit chování. Existuje několik různých způsobů, jak by informace z nevědomí mohly být přivedeny do vědomého vědomí nebo studovány vědci.
Volná asociace
Freud věřil, že může vnést podvědomé pocity do vědomí pomocí techniky zvané volné sdružení. Požádal pacienty, aby se uvolnili a řekli, co mi přijde na mysl, bez ohledu na to, jak triviální, irelevantní nebo trapné to může být.
Sledováním těchto myšlenkových proudů Freud věřil, že může odhalit obsah nevědomé mysli, kde existují potlačované touhy a bolestivé vzpomínky z dětství.
Výklad snů
Freud také naznačil, že sny jsou další cestou do bezvědomí. I když se informace z podvědomí někdy mohou objevit ve snech, věřil, že jsou často v maskované podobě.
Z Freudova pohledu by výklad snů jako takový vyžadoval zkoumání doslovného obsahu snu (známého jako manifestní obsah), aby se pokusil odhalit skrytý, nevědomý význam snu (latentní obsah).
Freud také věřil, že sny jsou formou splnění přání. Protože tyto podvědomé touhy nemohly být při probuzení vyjádřeny, věřil, že nacházejí vyjádření ve snech.
Kontinuální potlačení blesku
Moderní výzkum kognitivní psychologie ukázal, že i vnímání, kterému se vědomě nevěnujeme, může mít silný vliv na chování. Pomocí techniky zvané kontinuální potlačení blesku jsou vědci schopni zobrazit obraz, aniž by jej lidé vědomě viděli, protože jsou místo toho vyrušováni jiným vizuálním zobrazením.
Výzkum ukázal, že lidé budou hodnotit určité vizuální projevy negativněji, když jsou spárováni s negativním nebo méně žádoucím „neviditelným“ obrazem (například obrazem rozzlobeného obličeje). I když lidé nemají žádné vědomé povědomí o tom, že by tyto negativní obrazy vůbec viděli, expozice jim má stále vliv na jejich chování a volby.
Potenciální úskalí
Samotná představa o existenci nevědomí nebyla kontroverzní. Řada vědců kritizovala představu a spor, že ve skutečnosti vůbec existuje podvědomí.
V poslední době se vědci v oblasti kognitivní psychologie zaměřili na automatické a implicitní funkce k popisu věcí, které byly dříve přisuzovány nevědomí. Podle tohoto přístupu existuje mnoho kognitivních funkcí, které probíhají mimo naše vědomé vědomí. Tento výzkum nemusí podporovat Freudovu konceptualizaci nevědomé mysli, ale nabízí důkazy o tom, že věci, které si vědomě neuvědomujeme, mohou mít stále vliv na naše chování.
Jedním z hlavních úskalí Freudovy práce je jeho nedostatek vědecké metodologie při vývoji jeho teorií, mnoho z jeho myšlenek bylo založeno na případových studiích nebo pozorováních jednotlivce. Na rozdíl od raných psychoanalytických přístupů k nevědomí je moderní výzkum v oblasti kognitivní psychologie řízen vědeckými výzkumy a empirickými údaji podporujícími existenci těchto automatických kognitivních procesů.
Historie nevědomí
Myšlenka, že existují síly mimo vědomé vědomí, existuje již tisíce let. Pojem „v bezvědomí“ poprvé vytvořil filozof Friedrich Schelling na konci 18. století a později jej do angličtiny přeložil básník Samuel Taylor Coleridge.
V oblasti psychologie se pojmu nevědomých vlivů dotkli myslitelé, včetně Williama Jamese a Wilhelma Wundta, ale byl to Freud, kdo tuto myšlenku popularizoval a stal se ústřední součástí jeho psychoanalytického přístupu k psychologii.
Švýcarský psychiatr Carl Jung také věřil, že bezvědomí hrálo důležitou roli při formování osobnosti. Věřil však, že existuje osobní nevědomí, které sestává z potlačených nebo zapomenutých vzpomínek jednotlivce a nutkání i toho, co označoval jako kolektivní nevědomí. Kolektivní podvědomí prý obsahovalo zděděné vzpomínky předků společné pro celé lidstvo.
Zatímco mnoho Freudových myšlenek od té doby upadlo z laskavosti, moderní psychologové pokračují ve zkoumání vlivů nevědomých duševních procesů, včetně souvisejících témat, jako je předvědomí předsudků, implicitní paměť, implicitní postoje, priming a nevědomé učení.
Slovo od Verywell
Zatímco Sigmund Freud nevynalezl koncept nevědomé mysli, popularizoval jej do té míry, že je nyní do značné míry spojen s jeho psychoanalytickými teoriemi. Pojem nevědomí stále hraje roli v moderní psychologii, protože vědci se snaží pochopit, jak mysl funguje mimo vědomé vědomí.
