Co je to represe?
Represe je nevědomé blokování nepříjemných emocí, impulsů, vzpomínek a myšlenek z vaší vědomé mysli. Účelem tohoto obranného mechanismu, který představil Sigmund Freud, je pokusit se minimalizovat pocity viny a úzkosti.
Přestože represe může být zpočátku účinná, může vést k větší úzkosti. Freud věřil, že represe mohou vést k psychickému utrpení.
Represe vs. potlačení
Represe jsou často zaměňovány s potlačováním, což je jiný typ obranného mechanismu. Tam, kde represe zahrnuje nevědomé blokování nežádoucích myšlenek nebo impulsů, je potlačení zcela dobrovolné. Potlačení se konkrétně záměrně snaží zapomenout nebo nemyslet na bolestivé nebo nežádoucí myšlenky.
Dějiny
Abychom pochopili, jak represe fungují, je důležité podívat se na to, jak se na mysl díval Sigmund Freud. Freud si představoval lidskou mysl jako ledovec.
Vrchol ledovce, který můžete vidět nad vodou, představuje vědomou mysl. Část ledovce, která je ponořena pod vodu, ale je stále viditelná, je předvědomí. Převážná část ledovce, která leží neviditelně pod čarou ponoru, představuje nevědomí.
Podle Freuda to byla nevědomá mysl, která měla tak silný dopad na osobnost a mohla by potenciálně vést k psychickému utrpení.
Možná si neuvědomujeme, co leží v bezvědomí, ale jeho obsah může stále ovlivňovat chování mnoha různými způsoby.
Když Freud pracoval na tom, aby pomohl pacientům odhalit jejich podvědomé pocity, začal věřit, že v práci existuje nějaký mechanismus, který aktivně udržuje nepřijatelné myšlenky skryté. To vedlo k jeho rozvoji koncepce represe.
Represe byl první obranný mechanismus, který Freud identifikoval, a věřil, že je nejdůležitější. Ve skutečnosti se celý proces freudovské psychoanalýzy soustředil na uvedení těchto nevědomých pocitů a nutkání do vědomí, aby s nimi bylo možné zacházet vědomě.
Dopad represí
Výzkum podpořil myšlenku, že selektivní zapomínání je jedním ze způsobů, jak lidé blokují povědomí o nežádoucích myšlenkách nebo vzpomínkách. Jedním ze způsobů, jak k tomu může dojít, je to, co se označuje jako zapomínání vyvolané vyhledáváním.
Zapomenutí vyvolané vyvoláním nastane, když vyvolání určitých vzpomínek způsobí zapomenutí dalších souvisejících informací. Opakované vyvolávání některých vzpomínek by tedy mohlo vést k tomu, že ostatní se stanou méně přístupnými. Například traumatické nebo nechtěné vzpomínky mohou být zapomenuty opakovaným získáváním pozitivnějších.
Sny
Freud věřil, že sny jsou jedním ze způsobů, jak nahlédnout do nevědomé mysli. Analýzou zjevného obsahu snů (nebo doslovných událostí, které se ve snu odehrávají) věřil, že se můžeme dozvědět více o latentním obsahu snu (nebo o symbolických, nevědomých významech).
Potlačené pocity se mohou objevit ve strachu, úzkosti a touhách, které zažíváme v těchto snech.
Slips of the Tongue
Freudovské sklouznutí jazyka jsou dalším příkladem toho, jak potlačované myšlenky a pocity mohou dát o sobě vědět. Freud věřil, že mylné sklouznutí jazyka mohou být velmi odhalující a často ukazují, co si o něčem opravdu myslíme nebo co cítíme, na nevědomé úrovni.
I když mohou být tyto pocity potlačovány, mají způsob, jak se vyklouznout, když to nejméně očekáváme. Říkat svému romantickému partnerovi jméno někoho, s kým pracujete, může být jen obyčejná chyba - ale Freud by naznačoval, že by to mohlo být znamením, že jste pro toho spolupracovníka potlačili sexuální touhy.
Oidipův komplex
Během Freudových fází psychosexuálního vývoje navrhl, aby děti procházely procesem během genitální fáze, kdy zpočátku pohlíží na svého rodiče stejného pohlaví jako na soupeře pro náklonnost opačného pohlaví. Aby tento konflikt vyřešili, potlačují tyto pocity agrese a místo toho se začnou ztotožňovat s rodiči stejného pohlaví.
U chlapců jsou tyto pocity známé jako Oidipalův komplex, zatímco u analogických pocitů u mladých dívek se nazývá komplex Electra.
Fobie
Fobie mohou být někdy příkladem toho, jak by potlačovaná paměť mohla i nadále ovlivňovat chování. Například malé dítě kousne pes, když si hraje v parku.
Později se u něj rozvine těžká fóbie ze psů, ale nepamatuje si, kdy tento strach vznikl. Potlačil bolestivou vzpomínku na strašný zážitek se psem, takže si neuvědomuje, odkud tento strach pochází.
Nejnovější myšlení
Představa potlačovaných vzpomínek nebo existence vzpomínek, které jsou tak bolestivé nebo traumatické, že jsou uchovávány mimo vědomé vědomí, jsou v posledních desetiletích kontroverzním tématem.
Represe a psychoanalýza
Represe je v psychologii často používaným výrazem, je však považována za nabitý a kontroverzní koncept. Již dlouho slouží jako základní myšlenka v rámci psychoanalýzy, přesto existuje řada kritiků, kteří zpochybňují samotnou platnost a dokonce existenci represí.
Psychoanalýza také naznačuje, že represe hraje roli při narušení reality jednotlivce, což pak může vést k neuróze a dysfunkci. Některé výzkumy však naznačují, že tato zkreslení mohou mít za určitých okolností příznivý dopad.
Je také důležité si uvědomit, že i když represe skutečně existují a určité věci jsou skryty před vědomím, neznamená to, že tento proces nutně přispívá k duševním poruchám.
Přesto jedna recenze výzkumu dospěla k závěru, že narušování reality tímto způsobem nejčastěji pomáhá zlepšit psychologické a sociální fungování jednotlivce. Výzkum zjistil, že lidé, kteří mají takzvaný represivní způsob zvládání, mají sklon k menší depresi a lépe se vyrovnávají s bolestmi.
I když se předpokládalo, že psychoanalýza lidem pomáhá vynořováním potlačovaných vzpomínek, v současné době se věří, že existuje mnoho dalších terapeutických akcí, které přispívají k úspěchu jakéhokoli typu psychologické terapie, psychoanalýzy nebo jinak.
Represe a paměť
Potlačené vzpomínky se dostaly do centra pozornosti v 80. a 90. letech, kdy pozornost médií upoutala řada významných případů zahrnujících obnovené vzpomínky na týrání z dětství.
Vědci jako Elizabeth Loftus opakovaně prokázali, že falešné vzpomínky na události, které se ve skutečnosti nestaly, se vytvářejí docela snadno. Lidé jsou také náchylní ke konfabulaci vzpomínek v některých případech. Lidé mohou plně věřit, že takové vzpomínky jsou přesné, i když k událostem ve skutečnosti nedošlo tak, jak si je pamatujeme.
Sám Freud poznamenal, že lidé v průběhu psychoanalytické terapie někdy zažili „oživení“ potlačených dětských vzpomínek. Ve své knize „Úvodní přednášky o psychoanalýze“ došel k závěru, že „tyto scény z dětství nejsou vždy pravdivé. Ve skutečnosti nejsou pravdivé ve většině případů a v několika z nich jsou přímým opakem historické pravdy. . “
Jedním z klíčových předpokladů v klasické tradici psychoanalýzy bylo, že traumatické vzpomínky lze potlačit. Většina výzkumů však zjistila, že trauma má ve skutečnosti tendenci zvyšovat paměť na bolestivou událost.
V mnoha případech může trauma skutečně posílit paměť události. U lidí se může v důsledku těchto traumatických zážitků vyvinout posttraumatická stresová porucha (PTSD), která jim způsobí živé vzpomínky na události. Spíše než zažívat potlačení bolestivých vzpomínek, jsou lidé nuceni je znovu a znovu prožívat.
To nutně neznamená, že vzpomínky na tyto události jsou zcela přesné. Deformace paměti jsou běžné, zejména proto, že procesy kódování, ukládání a načítání jsou náchylné k chybám.
Slovo od Verywell
Zatímco Freud věřil, že zrušení represí bylo klíčem k oživení, výzkum to nepodporil. Někteří odborníci se místo toho domnívají, že vynesení potlačeného materiálu na světlo může být prvním krokem ke změně. Pochopení něčeho koneckonců nestačí k vyřešení problému. Může to však vést k dalšímu úsilí, které může vést ke skutečné úlevě a trvalým změnám.
Co je třeba vědět o samoobslužném zkreslení
