Neofreudovští psychologové byli myslitelé, kteří souhlasili s mnoha základními principy Freudovy psychoanalytické teorie, ale změnili a přizpůsobili přístup tak, aby zahrnoval jejich vlastní víry, myšlenky a názory. Psycholog Sigmund Freud navrhl mnoho nápadů, které byly velmi kontroverzní, ale také přilákal řadu následovníků.
Mnoho z těchto myslitelů souhlasilo s Freudovým konceptem nevědomí a důležitostí raného dětství. Existovala však řada bodů, s nimiž jiní učenci nesouhlasili nebo je přímo odmítli. Z tohoto důvodu tito jedinci pokračovali v navrhování vlastních jedinečných teorií osobnosti a poznání.
Ne Freudovské neshody
Existuje několik různých důvodů, proč tito neo-freudovští myslitelé s Freudem nesouhlasili. Například Erik Erikson věřil, že Freud byl nesprávný, když si myslel, že osobnost byla formována téměř úplně událostmi z dětství. Mezi další problémy, které motivovaly neo-freudovské myslitele, patřily:
- Freudův důraz na sexuální nutkání jako primární motivátor
- Freudův nedostatek důrazu na sociální a kulturní vlivy na chování a osobnost
- Freudův negativní pohled na lidskou přirozenost
Mnoho z neofreudiánů mělo pocit, že Freudovy teorie se příliš zaměřují na psychopatologii, sex a zážitky z dětství. Místo toho se mnozí z nich rozhodli zaměřit své teorie na pozitivnější aspekty lidské přirozenosti a také na sociální vlivy, které přispívají k osobnosti a chování.
Zatímco neo-Freudians mohl být ovlivněn Freudem, vyvinuli své vlastní jedinečné teorie a pohledy na lidský vývoj, osobnost a chování.
Hlavní neo-freudovští myslitelé
Existuje řada neo-freudovských myslitelů, kteří prolomili freudovskou psychoanalytickou tradici a vyvinuli vlastní psychodynamické teorie. Někteří z těchto jedinců byli původně součástí Freudova vnitřního kruhu, včetně Carla Junga a Alfreda Adlera.
Carl Jung
Carl Jung a Freud měli kdysi blízké přátelství, ale Jung se utrhl, aby vytvořil své vlastní myšlenky.Jung odkazoval na svou teorii osobnosti jako analytickou psychologii a představil koncept kolektivního nevědomí. Popsal to jako univerzální strukturu sdílenou všemi členy stejného druhu obsahující všechny instinkty a archetypy, které ovlivňují lidské chování.
Jung stále kladl velký důraz na nevědomí, ale jeho teorie kladla větší důraz na jeho koncept kolektivního nevědomí spíše než osobního nevědomí. Stejně jako mnoho jiných neo-freudiánů se i Jung ve své práci zaměřil méně na sex než Freud.
Alfred Adler
Alfred Adler věřil, že Freudovy teorie se příliš zaměřovaly na sex jako primární motivátor lidského chování, místo toho kladl Adler menší důraz na roli nevědomí a větší důraz na mezilidské a sociální vlivy.
Jeho přístup, známý jako individuální psychologie, byl zaměřen na snahu, kterou musí všichni lidé kompenzovat za své pocity méněcennosti. Komplex méněcennosti, jak navrhoval, byly pocity a pochybnosti člověka, které neodpovídají jiným lidem nebo očekáváním společnosti.
Erik Erikson
Zatímco Freud věřil, že osobnost byla většinou zakořeněna během raného dětství, Erikson měl pocit, že vývoj pokračoval po celý život. Také věřil, že ne všechny konflikty byly v bezvědomí. Myslel si, že mnozí jsou při vědomí a jsou výsledkem samotného vývojového procesu.
Erikson zdůraznil roli sexu jako motivátoru chování a místo toho se mnohem více zaměřil na roli sociálních vztahů.
Jeho osmistupňová teorie psychosociálního vývoje se soustřeďuje na řadu vývojových konfliktů, ke kterým dochází po celý život, od narození až do smrti. V každé fázi lidé čelí krizi, kterou je třeba vyřešit, aby se vyvinuly určité psychologické síly.
Karen Horney
Karen Horney byla jednou z prvních žen vyškolených v psychoanalýze a byla také jednou z prvních, které kritizovaly Freudovy vyobrazení žen jako podřadných vůči mužům. Horney namítal proti Freudovu zobrazení žen jako žen trpících „závistí penisu“.
Místo toho navrhla, aby muži zažívali „závist lůna“, protože nejsou schopni rodit děti. Její teorie se zaměřuje na to, jak bylo chování ovlivněno řadou různých neurotických potřeb.
Slovo od Verywell
Zatímco freudovské i neo-freudovské myšlenky do značné míry upadly v nemilost, hrály roli při formování oblasti psychologie. Neofreudovské myšlenky také přispěly k rozvoji dalších psychologických teorií, které se často zaměřovaly na věci, jako je osobní a sociální rozvoj.
